Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani netuším, čo sa podpísalo pod fakt, že na tretí album Anglánov DYSCARNATE bolo treba čakať vyše päť rokov, ale od 15. septembra už je medzi nami. Trojka z Horshamu sa od Siege Of Amida presťahovala rovno k Unique Leader, od roku 2015 má nového basáka a vokalistu Ala Llewelyna, zvyšok zostavy rovnaký od roku 2004, Tom Whitty gitary a vokál, Matt Unsworth bubnuje a vynovená partia drví so smrtiacou presnosťou.
DYSCARNATE už od začiatku patria k výraznejším predstaviteľom moderného death metalu a nových osem skladieb pokračuje v odkaze spolkov ako DYING FETUS, MISERY INDEX, PYREXIA a podobne. Úderná americká škola z NY a severovýchodu – agresívny drviaci hutný a ťažký death metal s počuteľným hardcoreovým podtónom – sa uchytila aj na ostrovnej pôde.. Dunivé riffy, prevládajú svižné stredné a rýchlejšie tempá, vyslovené náklepy sú aktuálne vyvážené väčším podielom ponurých pomalých pasáží. Stále spoľahlivý je duet dvoch revaných vokálov, hlbšieho growlu a naštvaného škreku. Pod tu a tam až thrashovo zafarbenými riffmi vynikajúco rinčí basa ako zvonkohra apokalypsy a nedá sa nevšimnúť si väčší príklon k atmosfére. Nekompromisná priamočiara rúbanica s nadstavbou temných harmónií je podporená ostrým, ťažkým zvukom a celkovo možno povedať, že skĺbenie poriadnej surovosti a nálad sa DYSCARNATE vydarilo naozaj dobre.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.